EVROPSKÁ UNIE

Členské státy

Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Švédsko

Celková rozloha: 3 973 140 km2 (stav bez Bulharska a Rumunska)

Počet obyvatel: 454 miliony (stav bez Bulharska a Rumunska)

Kandidátské země:
Chorvatsko
Makedonie
Turecko

Ve kterých členských zemích EU se platí eurem?

V současnosti je euro zavedeno ve 12 zemích, které dohromady tvoří tzv. eurozónu: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko a Řecko. Tyto země a jejich instituce nadále uskutečňují společnou měnovou a kurzovou politiku. Velká Británie, Švédsko a Dánsko se zatím k měnové unii nepřipojily.

Bankovky a mince: pro hotovostní styk se používá 7 druhů bankovek v hodnotě 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 eur a 8 druhů mincí v hodnotě 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů a 1 a 2 eura.

Značka pro eur: Eur zkratka EUR, značka EUR. Symbol EUR připomíná řecké písmeno "epsilon". Poukazuje tak na Řecko jako kolébku evropské civilizace, a také na první písmeno slova "Evropa".

Pilíře EU

Pilíře EU jsou 3 základní věci na kterých celá EU stojí. Prvním pilířem jsou zakládající smlouvy, druhým společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím spolupráce ve věcech vnitra a justice. V těchto věcech si EU již vytvořila jistou pozici. Její dodržování a prohlubování pak má vést ke konečné cílené co největší jednotnosti EU.

Prvním pilířem Evropské unie jsou Evropská společenství, druhým je společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. 1. pilíř - Evropská společenství:

Jsou reprezentována těmito smlouvami:
* Smlouva o založení Evropského společenství,
* Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli,
* Smlouva o založení Evropského sdružení pro atomovou energii.

Úkolem Společenství je vytvořením trhu, hospodářské a měnové unie a dalších politik podporovat harmonický a vyvážený vývoj hospodářských činností ve Společenství, trvalý a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí, vysoký stupeň konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.

První pilíř má nadnárodní charakter. Znamená to tedy, že jednotlivé státy delegují na Evropská společenství část své národní suverenity. Společná pravidla se nemusejí schvalovat všemi státy, a proto může být jednotlivý stát vázán i pravidlem, pro něž nehlasoval. Všechna tři společenství mají právní subjektivitu a vlastní právní řád - acquis communautaire, jež je nadřazen právům jednotlivých států.

Společenství se snaží dosáhnout svých cílů prostřednictvím čtyř základních svobod:
* volný pohyb osob,
* volný pohyb zboží,
* volný pohyb služeb,
* volný pohyb kapitálu.

S vnitřním trhem dále souvisí hospodářská a měnová unie spolu s Eurem.
Další dva pilíře zůstávají oblastmi spolupráce na mezivládní úrovni. K rozhodnutí ve věcech spadajících do druhého nebo třetího pilíře je většinou třeba souhlas všech členských států EU. 2. pilíř - společná zahraniční a bezpečnostní politika

Druhý pilíř zahrnuje všechny oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jeho cíle jsou především:
* zabezpečení společných hodnot, základních zájmů a nezávislosti Unie;
* posilování bezpečnosti Unie a jejích členských států;
* zachování míru a posilování mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN, helsinského Závěrečného aktu a
Pařížské charty;
* podpora mezinárodní spolupráce;
* rozvoj a upevňování demokracie a právního státu a respektování lidských práv a základních svobod.

O otázkách spojených s evropskou obrannou a bezpečnostní identitou rozhoduje Evropská rada a podléhají ratifikaci všech členských států EU. EU také plně respektuje individuální vztahy členských států k Severoatlantické alianci. V žádném případě se neplánuje vytvoření společné evropské armády, EU bude k svým operacím využívat armád jednotlivých členských států. 3. pilíř - Spolupráce v oblastech vnitra a justice

Třetí pilíř zahrnuje zejména policejní a justiční spolupráci v trestních věcech. Cílem je poskytovat občanům EU v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň ochrany. Z tímto účelem byl zřízen Evropský policejní úřad EUROPOL (zřízen 1998, zabývá se především analýzou a tříděním informací o trestné činnosti a prevencí). Třetí pilíř stojí jednak na tomto úřadu, a také na spolupráci policejních, celních a dalších podobných orgánů členských států.

Právo EU

Právo v EU se dělí na tzv. primární a sekundární. Primární právo je reprezentováno třemi zakládajícími smlouvami společenství. Jsou to Smlouva o ESUO, Římská smlouva o EHS, Římská smlouva o ESAE a Smlouva o Evropské unii. Sekundární právo je pak realizováno tzv. právními akty společenství. Těmi jsou Nařízení, Směrnice, Rozhodnutí a Stanoviska a doporučení.

Právo EU se v základu dělí na primární právo a sekundární právo. Zjednodušeně by se dalo říci, že primární právo je cosi jako ústavou EU a sekundární právo pak stále utvářenými zákony.

Primární právo je reprezentováno zakládajícími smlouvami ve znění jejich posledních novel. Jsou to tedy zakládající smlouvy všech tří společenství (ESUO, EHS a Euratomu) a Smlouva o EU (neboli Maastrichtská smlouva).
* Smlouva o ESUO - 18. dubna 1951 zobrazit
* Římská smlouva o EHS - 1. ledna 1958
* Římská smlouva o ESAE 1. ledna 1958
* Smlouva o Evropské unii - Maastrichtská smlouva 1. listopadu 1993 zobrazit

Sekundární právo je tvořeno tzv. právními akty přijímanými orgány Společenství. Ty mají podobu nařízení, směrnic, rozhodnutí a stanoviska a doporučení.

Nařízení jsou obecně a přímo závazné pro všechny členské státy. Jsou ustanoveny na úrovni EU a platí v ní. Pokud by byli v rozporu s právem některého členského státu, pak mají přednost.

Směrnice jsou implementována přímo do práva členských států. Vydání směrnice o čemsi znamená, že členské státy jsou povinny upravit svoji legislativu, aby se se směrnicí shodovala. Přitom nezáleží na tom, jakým způsobem. Tedy některý stát může pouze upravit stávající zákon, některý stát může vydat nový zákon, některý stát může vydat vyhlášku. Tím je dosaženo vysoké pružnosti, ale mohou vznikat rozpory např. při pozdním implementování či nejednotnosti výkladu směrnice od EU a od onoho státu.

Rozhodnutí přijímaná orgány EU jsou rovněž závaznými právními akty, vztahují se však pouze na ty členské státy, firmy nebo jednotlivce, jimž jsou adresována. Od nařízení se liší tím, že nemají obecnou platnost, od směrnic tím, že nemusejí být převáděna do národního práva.

Stanoviska a doporučení nejsou na rozdíl od nařízení, směrnic a rozhodnutí právně závazná. Jedná se o cosi jako "bylo by dobrá, kdybyste tu udělali". Realizování sekundárního práva

Zde platí v základu jednoduchá syntaxe, která již byla patrná z předchozího výkladu o institucích. Je zde Komise, jež má moc výkonnou (uplatňuje již odsouhlasené zákony) a zároveň má monopol na návrhy jiných zákonů. Ty pak předá Radě, která je za větší či menší účasti Parlamentu (podle toho, o co jde) odsouhlasí či neodsouhlasí. Pokud je Komise zmocněna Radou, může si své návrhy dokonce odsouhlasit sama. Tomuto problému se věnují také kapitoly zabývající se jednotlivými orgány EU.

autor: Tomáš Wartlík
zdroj : http://eu.dwec.org

Odkazy

Odkazy

Zastoupení Evropské komise v České republice
EU & ČR | Fakta o EU | Zeptejte se na EU | Finanční podpora z EU | Dokumenty EU ... Hlavními tématy konference budou význam EU pro Českou republiku, ...

www.evropska-unie.cz